UŠI A VÍTR - NOVINY POTULNÉ AKADEMIE

UŠI A VÍTR 08/4
Cena: 10,-

Obsah:
Rozhovor: Tolik štěstí - Kovi a Black Otto
Dílna: Zdeňka Řezbová - zápisy drobných postřehů, haiku…
Sépiovou kostí:Pavel Kolmačka - básník„vzdorovitosti, spojené s nebývalou konkrétností a jazykovou přímočarostí“
Napříč - glosy -poznámky
Fotostrana: Uši a vítr 2007-2008
Lapač snů, O knihách - dílech - a lidech
Vybráno cestou – André Maurois
Fofografie z Potulného Dělníka 2008
Program Potulné Akademie a festivalu Krákor

"TOLIK ŠTĚSTÍ" S KAPELOU BBP
Rozhovor s Ottou Seplem, kapelníkem undergroundového orchestru BBP, jenž připravil Kovi. Měl vyjít koncem r. 2007 u příležitosti vydání CD Tolik štěstí. S ohledem na mírné zpoždění, mírně kráceno.


^{BBP, výrobní porada, foto © Konstantin}

Mohl bys stručně představit kapelu BBP?
Snažíme se dělat jinou muziku, než je v kraji zvykem. Protože jsme si vybrali právě tenhle směr, musíme počítat s tím, že davy našich fanoušků haly nezboří. Ale to nám celkem dost vyhovuje. Alespoň máš jasno v tom, že tě nebude nějakej ambiciózní manažer cpát do debilních pořadů nebo nutit hrát na debilních akcích.

Zkus pro neznalé představit váš ansámbl. Máte mezi sebou i profesionální muzikanty…
Jo, je nás v týhle divný kapele poměrně hodně. V BBP hrají školení muzikanti, jako třeba slečna violistka. Pak jsou tam ale i naprostí hudební analfabeti, jako třeba já. Klarinetistu vyškolily pohřby, tubista hraje u Kmochů, bubeník se vyučil sám, kytarista Hux M. J. rovněž. Já říkám, že obklopen hudebníky, ukazuju správný směr.

Také máte novou posilu, kytaristu Big Johna. Vypadá to, že se jeho kytarový styl nachází spíše v těch bluesových polohách. Jak to jde dohromady?
Přineslo to něco nového do charakteristického potemnělého zvuku kapely? Jo, to je ten velikej chlapík, a svou přezdívku si vybral sám podle jednoho typu vibrátorů, i když o tom asi neví. Big John hrál s naší spřátelenou kapelou Všude pozdě a my jsme si ho půjčovali na záskok, když Hux Jiřičný nemohl. Nakonec se k nám přidal. Je skutečně nenahraditelnej v těch bluesových polohách, ale do rychlých věcí ho stále ještě musíme malinko nutit.

Fungujete dost dlouho, pořád vám to klape?
Hrajeme více než 20 let. Kapela stojí hodně času a při tom množství lidí to nejde dělat už jen jako zábavu. Když koordinuješ skupinu až 14 lidí, je to záležitost na plný úvazek a bere ti to čas na vše ostatní, jako je třeba rodina, přítelkyně. A lidi? Jsou fajn, ale někdy bychom se samou láskou pozabíjeli. Ale přes další rozdílné zájmy si po lidský stránce poměrně dost vyhovujeme a na tom ta kapela stojí. Prostě se máme rádi jako lidi. A díky tomu to taky může fungovat tak dlouho.

Pusťme se do nové desky. Co o ní můžeš říct?
Po opusu Valetolman jsme se opět vrátili k písničkové formě. Na desce je dvanáct skladeb a v počítačové stopě videoklip k úvodní CD4, který je very crazy. Písničky jsou poměrně pestré, což možná leckoho překvapí. A obal téhle desky dělal Michal Cihlář, slovutný to linorytec.

„Tolik štěstí“… Znamená to obrat v tvorbě BBP? Dočkáme se pozitivně laděných písní?
Pod tím názvem si většina lidí asi představí okamžiky nečekané radosti a štěstí, tedy pokud se nejedná o BBP, samozřejmě. V případě nové desky to znamená téměř pravý opak, protože „tolik“ je jen vyjádření míry, a i zatraceně málo štěstí se dá označit tímto slovem. A tolik štěstí může bohužel být i urna, naplněná lidským popelem. Asi žádná z našich desek není moc veselá, tak jsem hledal nějaký název, který není tak jednoznačný a bude vystihovat její obsah. Pak se stalo, co se stalo, tím myslím smutný konec našeho kytaristy a houslisty BBP No:6. Takže to zas taková prdel není.

Mluvíš o pestrých písní, ale opět zavanula pochmurná nálada z tvých slov. Nechceš se pro jistotu zastavit u jednotlivých skladeb?
Pravda je, že mystérium života a smrti je téma, které mě zajímá asi víc než ostatní a je to cítit nejen v textech BBP, ale i v té muzice. Konkrétně ve skladbě No:6 je verš „Všichni jsme na cestě k jednomu konci a život tančí se smrtí v kruhu“. Text té skladby vznikl v den, kdy kytarista a houslista Jarun Japavič opustil nečekaně tenhle svět. A tahleta deska je i naším rozloučením s jedním z nás. Přesto si myslím, že je to od BBP nejpřístupnější deska, a to právě tím, jak je barevná. A nebojte se, na desce jsou i veselejší kusy, přestože tam některé z nich vůbec být neměly. Teď mám na mysli dřevní Fízláckou polku se starším textem. Přemejšleli jsme, jestli ji na desku zařadit, ale ta skladba je čas od času pořád aktuální. Vyloženě taneční je píseň Řecký reggae, i když ten text taky není zrovna moc veselej. Hodně svižná skladba jsou Sny, děti měsíce, leč mezihra jest caveovsky křehká a něžná. Uši jsou věc věnovaná Václavu Havlovi a jeho téměř neznámé rozhlasové hře Anděl strážný. Oficiálně nikde nevydaná Máma z PVC je zase o tom, jak tuhle kdysi pěknou planetu připravujeme na konec její i náš. A jedinou už oficiálně vydanou písní na cd je Trpaslík. V aranži s tubou a hobojem by byl hřích nenatočit ho znovu. Bluesová záležitost New Orleans taky není moc veselá, stejně jako věci, který se právě tam před časem udály.

Kde bereš témata k tvorbě? Je smrt tvé téma?
Spíše je to o životě a smrti. Smrt by byla moc krátké téma. Jiří Suchý v jedné knížce napsal, že smrt je možná malé, roztomilé děvčátko v růžových šatičkách, a né stará kostnatá bába s kosou, které se celý svůj život bojíme. Smrt není jenom špatná. Je to druhá strana mince. Mám určité vnitřní potřeby a potřebuju je nějak vyslovit. Ty témata přicházejí samy. Už dorůstáme do věku, kdy přátelé ubývají. A tím víc tě to oslovuje a určitě o tom přemýšlíš výrazně víc než dřív. Zvlášť, když tví kamarádi odcházej ve věku, kdy by ještě neměli, a kdy pořád ještě měli hodně co říct. Já možná asi navenek působím jako poměrně veselej chlapík, ale vevnitř to tak úplně není.

Jak dlouho vznikala nová deska a kdo všechno se na ní podílel?
Desku jsme začali točit víc jak před půldruhým rokem. Natočili jsme nejdřív sedm skladeb s tím, že zbytek doděláme pěkně v klidu a časem. Ale nakonec to v klidu a časem moc neklaplo, protože jsme domluvili ve studiu nějaké termíny, a pak už hořel čas jako koudel u … Jsme početná kapela, ale přesto ještě zbývá dost nástrojů, které buď neovládáme, nebo máme a známe přátele, kteří je ovládají lépe. A tak si tyhle kámoše zveme jak na živé hraní, tak i do studia. Na desce je tudíž také několik hostů. Je tam trubka, kterou divoce obsluhuje Krásnej Novej Joe, dále banjo, který nahrál současný manžel mé bývalé přítelkyně, a ve třech věcech hostuje na kontrabas jazzman Dushan Hanz. Občas si půjčujeme i vokál, a tak se na desce objevuje ve dvou skladbách i hlas Plastické Evy. Prostě takový třešně na otráveném dortu.

Kde jste novou desku nahrávali?
Ve studiu 3bees, stejně jako celého Valetolmana a část naší první oficiální desky „… A v očích stíny noci“. Lidi v 3bees jsou fakt příjemný a vládnou tam rodinný vztahy. A navíc to, co z toho studia leze, je fakt dobrý! Kakaxa a Balko, s nimiž jsme míchali nahrávky, jsou neuvěřitelně schopní.

Můžeš říct o studiu 3bees také něco pro nezasvěcené? Zaměřují se nějakým směrem?
Mají široký záběr, nezaměřují se na konkrétní typ hudby. Točili třeba Petra Nikla, Mikoláše Chadimu, Pavla Zajíčka, Pod Černý vrch, Timudej a hafo jiné muziky. V podstatě koně z Lábusovy stáje a řadu nezávislých bigbeatů. A Black Point s nimi také úzce spolupracuje. Deska vyšla na labelu Guerilla Records… Tentokrát pouze pod touto hlavičkou, a to na Lábusovo výslovné přání. Naše vydavatelství RAT jsme si ušetřili pro jiné tituly. Guerilla je pro mě vlajkovou lodí téhle scény a já si za tu práci Lábuse opravdu vážím, už proto, že to dělá pro radost, a né pro prachy. Ty v tom akorát společně topíme. Prostě to není hajzl a svině a takového člověka je zkrátka radost potkat. Už jich není moc.

Pro koho je deska určená?
Pro Vás, drazí přátelé. Pro všechny věkové kategorie, živé i mrtvé. Hezká písnička si vždycky najde svou cestu k posluchači. Každopádně si na desce smlsnou hlavně rádia, protože je plná tanečních věcí a očekáváme, že se díky tomu rapidně zvýší prodejnost a my začneme konečně používat vysoké bankovky místo toaletního papíru. Sice ještě nepřišel ten čas, kdy přestaneme hrát jenom za dobrý slovo a smradlavej benzín, ale cítím, že úspěch už je za dveřmi. Dost pevně zatlučenými, ale je tam. Určitě k tomu přispěje i otištění rozhovoru v novinách Uši a Vítr. Ale vážně, sice z ničeho nekoukaj žádný prachy, ale jsou, zaplať pánbůh, chvíle a věci, kdy to nevadí. Dělá se kultura, na kterou se společnost tváří, že tu už dávno není, anebo by tu už dávno být neměla. Ale já jsem moc rád, že pořád ještě existuje svět, kde se všechno nedá koupit za špinavej niklák. Tak hodně štěstí.

Otázky: Kovi
Uši a Vítr, DUBEN 2008