ROZHOVOR

RUDÝ ĎAS
rozhovor s Markem Sobolou

[12.5.2005, ptal se Fido]

Předtím než jste dali dohromady Kapelu Sobolu jsi hrál s dnes legendární Nemanželskou šlechtou, to byly úplné začátky?
Ano, ty absolutně nejúplnější. Ale Nemanželská šlechta bylo nejprve jakési sdružení mladých umělců. Tehdy, jsme obdivovali různé umělecké skupiny jako byly francouzští surrealisté nebo Devětsil u nás, takovéto nadšení lidí se společnými názory na umění a vše kolem. Tak jsme založili s pár přáteli avantgardní, tvůrčí skupinu Nemanželská šlechta. Navzájem jsme si ukazovali svá díla, polemizovali a nadávali na režim.
Až poté jsem se setkal s Martinem Netouškem a Petrem Zavadilem, hráli tehdy v takové studentské recesistické kapele Nadporučík Obchvat, padli jsem si do oka o oni mi nabídli, že bychom mohli založit hudební skupinu, kde bych měl své básně recitovat do hudby. Přivedl jsem bubeníka Roberta Kerndla a kapela byla na světě. Já neměl žádné zkušenosti, nedokázal jsem chápat rytmus, melodii, o hudebním sluchu ani mluvit. Netoušek to několikrát vzdal, Zavadil byl trpělivější a po několika týdnech jsem byl jakžtakž schopen „zpívat“. Měli jsme velké štěstí, že jsme se tenkrát zalíbili Lence Zogatové. To byla taková rocková máma, měla pod palcem Musilku, Horizont a pořádala úžasné akce jak v Brně, v Praze, Pardubicích a všude možně. Měla svou scénu na posledním Rockfestu 89, kde dala dohromady tzv. Nejmladší brněnskou scénu, kde jsme měli tu čest také zahrát.
Posléze se v kapele začaly vyhrocovat názory na určité věci a i vývoj skupiny a autoři většiny hudby Netoušek a Zavadil se už nedokázali shodnout na ničem, následoval neodvratný rozpad. Já odešel s Netouškem a založili jsme The PUB. Po pár koncertech v Brně, kapela pomalu umírala, neměla zkušebnu a už ani sílu ji shánět, byl konec. Pro mě na dlouhou dobu konec s bigbítem vůbec.

Až do kdy? Po The Pub přišla až Kapela Sobola?
Jak říkám bylo to na dlouhou dobu. Kapela Sobola přišla až sedm roků po rozpadu The Pub. Když si tři bývalý spolužáci Kořoust, Bob a Sekáč začali hrát a umanuli si abych zkusil s nimi zpívat. Docela to šlo, mně se už také stýskalo po těch zkouškách a hraních a pitkách a tak vůbec po tom všem kolem.

Těch sedm let jsi musel mít pěknej absťák! Psal jsi do šuplíku? Scházela Ti pódiová onanie?
Absťák ani ne, zprvu spíše naopak. Po posledním koncertě The Pub jsem si řekl, že už nikdy nevylezu na pódium a nebudu tam šaškovat, že už jsem na to starej, všechno se mi nějak zprotivilo a už ani nebyla motivace něco dělat. Hodně jsem psal a nejen poezii. Ale později ve mně začala čím dál víc sílit touha zase dělat bigbít, ta pódiová onanie mi najednou chyběla. Tak jsem byl nesmírně rád, že mně chlapci přizvali do svého projektu.

Co Tvůj hudební vývoj formovalo?
Rozhodně mně pro byl nejdůležitější ten zlom, když jsme dostali k vánocům náš první kazetový přijímač, tehdy populární polský Grundig a můj starší bratr začal nosit kazety prapodivných kapel nahrávaných pokoutně na polozakázaných koncertech ve strašlivých kvalitách. Já v těch dvanácti letech, jenž jsem znal z televize Vaška Neckáře, Olympiky a Elány, když jsem uslyšel Pražský výběr, v tu chvíli jsem pocítil jakýsi pohnutí ve mně. Toto je hudba, kterou chci. V těchhle dvanácti mně bylo umožněno seznámit se s The Plastic People a uslyšel, kde vůbec hudba může být.
Největší zlom ovšem přišel tehdy, když jsem uviděl v patnácti letech na živo na koncertě Ještě jsme se nedohodli, Z kopce a E. Byl jsem v extázi a ty lidi Váša, Kokolia to byli pro mě bohové. Odvážní bobříci, Pro pocit jistoty a mnohé jiné ty jsem doslova hltal.
Takže se dá říct, že můj hudební vývoj formoval brněnský underground. (Mimochodem jako přílohové CD ke třetímu číslu časopisu DNO vyjdou všechny stěžejní kapely brněnské scény osmdesátých let, pozn. autora)

V rozhovoru pro dnes zaniklé big-bítové rádio Hády jsi uvedl jako své oblíbence kapelu ACDC, to je fakt, nebo sis dělal z posluchačů kozy?
Ten rozhovor jsem tenkrát nevěděl jak pojmout, tak jsem tam vzal sebou i Netouška z The Pub a mluvili jsme totální nesmysly a dělali si z toho trochu srandu. To co jsme pouštěli to jen dokreslovalo.

Za bolševika jsi na střední škole propadl z Ruštiny. Bylo v tom něco jako protest?
Pochopitelně, mladý člověk musel nějak bojovat s režimem, odmítání ruského jazyka bylo velké hrdinství. To ovšem brzy ochladlo, kdy jsem podlehl a musel se naučit na reparát abych mohl postoupit do dalšího ročníku. Posléze byl velmi chválen, ovšem nedoceněn můj ruský dialekt.

Co posloucháš dneska? Máš nějaký favority?
Těžko říct, je spousty zajímavé muziky, byl by to dlouhý seznam. Ale v podstatě zůstávám věrný poctivému, nápaditému bigbítu.

Málo lidí ví, že máš chlupatý uši, je to dědičnej znak, nebo si pěstuješ image podobně jako třeba ZZ Top s vousy?
Ne! Genetického původu to rozhodně není, nikdo v rodině je nemá. Jsou to určité anomálie, které se vyskytují zřídka, ví se snad jen o mně a o pár případech u skotských cikánů.

Kapela Sobola natočila Něžnosti, proč tak zavádějící název?
Nám zavádějící nepřipadá, ani nevím co to vlastně znamená to „zavádějící“. Ať každýho zavede kam chce. Jsou to prostě naše něžnosti.

Kdybys měl srovnat s vaši předchozí deskou, kde jsou plusy, případně mínusy?
Já vidím jen plusy. Naše první CD bylo spáchané za jeden den, neměli jsme žádné zkušenosti ze studia. Bylo to pro nás velká radost, že máme své první CD, měli jsme ho dřív než první koncert. Tohle čerstvé CD jsme mohli natočit ve studiu Hladina, za bezbřehé trpělivosti velkého zvukového kouzelníka Tomáše Bendy. Trvalo nám dva měsíce a díky Tomášovi, jsme mohli opravdu udělat zvuk podle našich představ, je to momentálně asi maximum a jsem s ním spokojeni, i když jsem si vědomi že to absolutně dokonalé není a chyby se dají najít vždy.

Texty jsou jako obvykle kompletně Tvoje, bráníte se v kapele vstupům z venčí? Nemyslíš že by nebylo na škodu předělat nějakého klasika?
Nejde jen o text, jde o to, že já deklamuji nějaké pocity, či něco co cítím já a nemohu říci, že bych se dokázal stoprocentně vcítit do textu někoho jiného. No a samozřejmě to je blbost, jde o normální ješitnost.

Co bys řekl k tomu plísňovému potisku Něžností? Vůbec tím narážím na celou tu houbařskou anabázi s hledáním absolutna.
Po odchodu z Kuní díry, kde jsme strávili nádherné chvíle, jsme našli krásný sklep, ale koberce které byly na stěnách pro odhlučnění totálně zplesnivěly a plíseň na nich vytvářela nádherné ornamenty, plíseň se stala součástí naší zkušebny a součástí nás a my součástí jí. Je to hold plísni. Jinak nehledáme absolutno, nýbrž absolutní imaginárium.

V Kuní díře jsem si všiml vedle lesíku čárek za rumy a piva i nástěnné kroniky kde jsou vaše odehraný koncerty. Máš pocit že se někam rádi vracíte? Kde bys chtěl konkrétně Ty vystupovat, případně s kým?
Je celkem těžké předem říct jak koncert dopadne, ale za ty tři roky toho hraní a ježdění po různých akcích si člověk už obrázek udělá. Výborný bývá Krákor, kde jsme měli čest vystupovat už dvakrát a letos jedem zase. My ale spoustu akcí také organizujeme, viz Spodní proudy a tam zveme kapely zajímavé a nám blízké jak hudbou, tak i lidským přístupem. Pozveme třeba Skrytý půvab byrokracie do Brna a oni na oplátku nás na společný koncert do Prahy. Jsou to dobří lidi a dělají výbornou muziku.

Je někdo, nebo něco, kde bys vystupovat nechtěl? Nebráníme se žádným akcím, chceme hrát, to nás baví. Ale je jasné, že když hraješ ve tři ráno na fesťáku , který jede už od dvou odpoledne, tam už těžko oslovuješ „publikum“. To mu by jsme se chtěli nějak vyvarovat.

Proběhly nějaký Tvý recitace s doprovodem kytaristy Boba, plánujete něco dalšího?
S Bobem jsem udělali takový malý projekt z nouze, neboť bubeník Kořoust nemohl koncertovat a právě probíhaly akce jako Mlýn, či Lipnice, tak jsme udělali duo Bob a Sob, šlo čistě o recitaci básní a mezi jednotlivými básněmi Bob zahrál malý kytarový part. Určitě ještě něco podobného uděláme.

Cejtíš se spíš muzikantem, nebo básníkem?
Odjakživa básníkem, ale možná taky trochu muzikantem.

Myslíš si že máš hudební sluch? Při některejch koncertech uletíš úplně do jinýho rytmu, ale doženeš to projevem, v tu chvíli mívám pocit že kapela je jen jakási kulisa...
Někdy se dostanu do jakéhosi transu a zapomenu hlídat, kdy mám nastoupit. Kapela v tu chvíli mně musí přestat vnímat, aby se totálně nerozhodili, někdy je to velmi náročné, ale jak říkáš projev v tu chvíli musí zamaskovat drobné nedostatky.

Proč si myslíš že mají lidi rádi Kapelu Sobolu?
Já myslím, že právě proto.