KRÁKOR

LESNÍ FESTIVAL
Krákor je multikulturní, nízkorozpočtová událost, pořádaná našim spolkem a přáteli od roku 1998. Nemá ambice stát se masovou záležitostí, naopak se snaží být alternativou komerční "kultuře", protiváhou jatkám velkých festivalů.
Poprvé se Krákor uskutečnil (zpočátku ještě pod názvem Salash Fest) v roce 1998 v Silůvkách u Brna, kde proběhl celkem třikrát. Dalších pět ročníků bylo s velkými obtížemi realizováno v lesích nedaleko Moravského Krumlova. V roce 2005 vzniká Petice za zachování festivalu v M.K. což pomáhá udržet prostory pro festival po dvě léta. Vlétech 2007 a 2008 se stal dějištěm Krákoru zámek Radešín, v roce 2009 střelnice v Doubravníku.
Jedním ze základních pilířů festivalu je žánrově neomezovat, proto můžete na jednom pódiu vidět a slyšet nejrůznější styly i nestyly, se společným jmenovatelem: underground. Z mnoha důvodů je velký důraz kladen na ryze autorskou tvorbu a to nejen v muzice.
Vedle neoficielní hudební scény jsou k vidění a slyšení rozličná divadla, autorská čtení, promítání filmů, výstavy atd., v prvé řadě jde však o setkání lidí s podobným světonázorem: lidí pohrdajících konzumním způsobem života, hledačů jiné kultury.

Idiot Crusoe v Silůvkách u Brna: Krákor 2001, Na snímku Pavluš a Švejda.

J.E.F.: MOJE SOUKROMÁ ZPRÁVA Z KRÁKORU č. 8
Člověk se může rozhodnout, zda do věcí bude „vstupovat", či nikoli. A kdo vstupuje, zakopává o práh, o lidi v místnosti, kde je špatně vidět, naráží do nábytku, je v ustavičné nejistotě, že dělá něco nepatřičného, riskantního, nesmyslného. Je ještě několik solitérů, kteří dělají festivaly pro radost lidem, festivaly prakticky finančně nezajištěné, festivaly v ustavičném hlídání peněz, aby je ještě nakonec, to, co zbylo, někdo neukradl (znaje dobře tento národ, tyto národy), ale festivaly v jakési vnitřně nezranitelné a radostné svobodě, která je odměnou za všechno tápání a pády. Pro mě takovým festivalem - řekl bych vzorově - je Krákor...
(celý článek zde)

Z CESTOVNÍHO DENÍKU HOUPACÍCH KONÍ
Pak jsme vyrazili směr Jižní Morava a o nějaké 4 hodiny jsme byli na místě - u rybníčku u lesa u Moravského Krumlova, kde už druhým dnem běžel festival Krákor. Hipícko-undergroundová akce, říkali jsme si, že tady budeme jako pěst na oko nebo hudba z Marsu, ale ne ne. Před námi hráli nějací Slováci z Košic s docela sympaticky znějící kytarou a hodně naštvanými texty - vůbec tady na tom festivalu byla slyšet vyhraněnost my - oni, pořád to existuje a funguje, není divu, (tenhle) svět u tohohle rybníka je tak jinej než většina toho, kde se člověk pohybuje, co míjí, co potkává. I když "ten rybník" je mnohdy zmaštěnej, srandovní, anachronickej, je mi stokrát bližší než ty světy, vůči kterým se vymezuje. Koncert se vydařil (až na zvukaře, který pořád odcházel od mixu, prý do chatky s nějakou lesní ženou), lidi to zajímalo, pršet začalo jen nenápadně. No a než jsme zabalili a odjeli, stihli jsme ještě nekonečnou zvukovku a pak 3 písničky hipíckého ansáblu, který se prý jmenoval Čočka - ale to byla opravdu čočka! Jako když se zhulí družina praotce Čecha, vezme flétny a začne vyvolávat lesní bůžky.